Jak už název článku napovídá, dnešní povídání bude především o mně a mých začátcích v oblasti všeho, co se nějak týká anime nebo Japonska. Jako malý kluk jsem samozřejmě sledoval Včelku Máju, Pokémony a Digimony, ale nikdy jsem netušil že právě tyto seriály jsou anime. Na základce byly Pokémoni hlavní téma. Měnili se kartičky a samolepky (ještě teď mám někde album), každý chtěl být Ash a o přestávkách se vedly dlouhé debaty na téma útoků a dalšího dobrodružství jaké by mohli hlavní protagonisté ještě zažít. Tím to ale také haslo. Na základce jsem přešel na druhý stupeň a všechno tak nějak vyšumělo. Později jsem se už o kreslený seriály a pohádky nijak nezajímal. Věděl jsem, že existuje Naruto který běží na Jetix, ale v podstatě jsem to nikdy nesledoval. Skončila základka a já se dostal na střední. Ani během prváku se nic moc nezměnilo a já neměl o anime ani potuchy. Průlom nastal ve druhém ročníku jedno jarní dopoledne, když jsme seděli (jakožto parta) ve školním vestibulu a vykládali o filmech. Jeden z kamarádů měl s sebou externí harddisk, na kterém měl ohromné množství filmů, seriálů a všeho možného, nač si člověk jen vzpomene. Jelikož jsem na IT škole, tak je samozřejmostí, že zde má každý svůj notebook, nebo podobné přenosné zařízení. Takže následná výměna filmů a seriálů byla velice snadná. Kamarád měl opravdu hojnou sbírku a nacpal mi notebook k prasknutí. No a já, večer po večeru začal tu ohromnou masu filmů a seriálů zpracovávat. Hle, mezi filmy a seriály byl i jeden kreslený… Když jsem to poprvé pustil, tak má reakce byla něco jako “Dopr.. co to ksakru je, co to je za jazyk…“ Byl to dost nezvyk, koukat na kreslený seriál a ještě v Japonštině. Ovšem to, že to byla Japonština, jsem se samozřejmě dověděl až následující den ve škole. Ale i přes nezvyk, divnou řeč a ještě k tomu s nepřesnými titulky, mě to chytlo a já to prostě musel dokoukat do konce. Možná se ptáte co, že to bylo za anime? Mé první oficiální anime? Opravdu to nemohlo dopadnout lépe. Jednalo se o High School of the Dead. Zaujali mě tam některé scény a i celkové zpracování na mě udělalo hluboký dojem. (Ještě aby ne, když porovnám s Pokémony…). Zaujalo mě to, ale pokud si myslíte, že jsem ihned sednul k počítači a začal tahat jedno anime za druhým, tak to opravdu ne. Vlastně se nestalo vůbec nic.

High School of the Dead

Po druháku někdy během letních prázdnin jsem se nudil, a jelikož jsem nevěděl co si pustit za filmy (všechno jsem už viděl), znovu jsem se vrhnul do High School of the Dead. Tentokrát to chytlo takovou tu pravou šťávu a já po již druhém zhlédnutí začal uvažovat nad získáním dalších podobných seriálů. Na internetu jsem si našel, co to vlastně anime je. Stáhnul jsem si Digimony (líbili se mi víc jak Pokémoni a chtěl jsem zavzpomínat na dětství) a za prázdniny je zhlédnul, (nebo spíž si připomenul) obě série Digimon Adventure a Digimon Adventure 02. Samozřejmě zatím ještě s českým dabingem. A tady nastal ten pravý odrazový můstek. Pak už to šlo dost rychle. Se začátkem nového školního roku jsem se podíval na Elfen Lied, Angel Beats, Suzumiya Haruhi a obě série Clannad a můj život byl zpečetěn!

Dále to šlo jedna série za druhou a zhruba po roce a půl jsem se začal hlouběji zajímat i o japonskou kulturu a jazyk. Japonština se mi nyní líbí mnohem víc než angličtina a nejen z toho důvodu jsem se ji nedávno začal učit. Sice zatím jako samouk (především z časových důvodů), ale pomaloučku se učím slovíčko za slovíčkem, frázi za frází. Běh je to dlouhý a hrbolatý. Vím to, ale vůli mám pevnou a odhodlání ještě silnější . A přitom to všechno začalo u kreslených anime seriálů, ve kterých jsem našel ponaučení, nový pohled na svět i na japonskou kulturu a hlavně odreagování a útěk od reality.

I když nejsem člověk, co by vaření zrovna nějak holdoval, i mě samotného zaujaly některé z japonských receptů. Některé jídla jsem uviděl v anime, některé na internetu, nebo v knihách. Je známo, že japonská kuchyně je velice zdravá a přitom chutná. Takže i já se dostal k plotně a něco občas ukuchtil. Pokud to bylo extrémně dobrý, tak o tom sem přidám samozřejmě recept, aby i vy jste si mohli něco dobrého doma ukuchtit.