Konečně jsem se dostal k sepsání svého postřehu ohledně prvního cosplaye. Přestože od dané události uplynul už více než rok, chtěl jsem zpětně poreferovat, jak jsem se vůbec dostal ke cosplay a podat osobní zkušenost.

Již delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych i já zkusil nějaký cosplay. Stačil by docela jednoduchý a nenáročný. A třetí ročník Animefestu (2014) mě utvrdil v tom, že do nějakého cosplaye příští rok už určitě půjdu. Popravdě mě cosplay nikdy nezajímal, jenže když se člověk ocitne mezi spoustou úžasných cosplayerů, začne se v normálním civilním oblečení cítit jak z jiného světa. No prostě a jednoduše jsem chtěl zažít ten pocit nosit kostým nějaké postavy a vcítit se do její role.

Zhruba v listopadu roku 2014 jsem se konečně rozhodl pro postavu, která by byla vzhledem k mé osobě tak nějak ideální. Tou postavou byl Kirito ze Sword Art Online. Není to tak, že bych byl bůhví jaký fanda SAO, ale spíš jsem tak nějak nevěděl z čeho vybírat, a pak tu hrál roli i druhý faktor, a tím byla má sestra. Ano, i ona chtěla nadcházející ročních absolvovat v cosplay a nejlépe v nějakém, který by sedl k tomu mému. Výběr byl poměrně jednoduchý, takže plán byl jasný. Připravit cosplay na Kirita a Asunu.

A v ten moment to začalo, teda vlastně ne, nezačalo, protože jsem vůbec nevěděl odkud začít. Jelikož jsem šití nikdy neviděl a jehla je pro mě jen další slovo ve slovníku, bylo jasné, že kostým budu muset objednat přes EBay. To samozřejmě nebyl vůbec žádný problém, protože s mezinárodními obchody jsem měl již jisté zkušenosti. Takže jsem vybral dva krásné kostýmy Kirita (1 800 Kč) a Asuny (2 500 Kč) a už jen čekal, až dorazí. Mezi tím jsem projížděl internet a sháněl nějaký mustr, podle kterého bych udělal oba meče i s pouzdry. I když je internet plný různorodých návrhů a provedení, většina z nich mi přišla dost odfláklá nebo nad rámec mých možností (viz. kování, odlévání apod.). Nakonec jsem vybral několik návrhů a za pomoci své kreativity vytvořil návrh svůj vlastní.

Tou dobou (prosinec, leden) došly objednané kostýmy a já se zděšením v očích rozbaloval jednotlivé části oděvu a nestačil se divit, co mi to došlo. Byla to hromada jakých si polotovarů, ze kterých visely kousky nití a o provedení ani nemluvě. Tak nějak by asi vypadal cosplay, kdybych ho šil já (jakožto úplný laik). No hrůza! Cosplay Kirita byl po menších úpravách i docela použitelný, ovšem cosplay Asuny už na tom byl o poznání hůř. V ten moment (naštěstí) nastoupila má máma, která přestože šití v lásce taky nemá, dokázala si s danou situací poradit přímo bravurně. Co šlo, to se ušilo znovu, a co nešlo, to se prachsprostě zamaskovalo.

Já mezitím tvrdě dřel na výrobě mečů. Jako nejvhodnější materiál jsem zvolil dřevo. Lehce se s ním manipuluje a má i jistý stupeň odolnosti. Navíc jsem s opracováním dřeva měl již jisté zkušenosti, takže volba byla opět předem jasná.

Progress byl dost pomalý, a jelikož rád dělám práci pořádně a to včetně detailů, byl o to ještě pomalejší. Nakonec to dopadlo tak, že ještě večer před Animefestem jsem barvil jednotlivé části mečů a hrál si s ornamenty.

I když nebyly kostýmy dělané ručně, i když byly zfušované a šité tzv. horkou jehlou, pocit jít v kostýmu a zapadnout tak mezi tu hordu divnolidí je prostě k nezaplacení. Je pravda, že kdybych si cosplay sám ušil (kdybych to uměl) tak bych na tom ušetřil spoustu peněz a možná by byl i ten požitek lepší, ale byl to přece jen můj první cosplay a napoprvé to přece nemusí být hned perfektní.

Každopádně mi tato zkušenost poskytla spoustu užitečných informací a rad, jak ohledně samotné výroby cosplaye, tak i ohledně jeho nošení.