Z jistých osobních důvodů jsem se rozhodl prodloužit si o rok studium na bakalářském programu VUT FIT. V podstatě jsem tento rok měl na starost pouze jednu jedinou věc, a to je bakalářská práce a s tím spojenou státní závěrečnou zkoušku.

ISP (Semestrální projekt)

Téma své bakalářské práce (dále jen BP) jsem si zvolil vlastní a ve spolupráci s vedoucím mé BP doktorandem Ing. Jiřím Hynkem jsme sestavili zadání. Na BP jsem začal pracovat téměř okamžitě a věnoval jsem tomu dost času. Po zimním semestru nás (všechny co jsme pod ním dělali BP) Ing. Jiří Hynek pozval do zasedací místnosti, kde jme měli odprezentovat aktuální stav své práce. Zároveň jsme si nanečisto vyzkoušeli prezentování BP před více lidmi. Následně nám bylo doporučeno, čeho bychom se měli v prezentacích vyvarovat a na co se více zaměřit. Za tuto prezentaci nám byl udělen zápočet v předmětu Semestrální projekt ISP, což je vlastně kontrola průběžné práce na BP.

IBP + ISZ (Bakalářská práce + Státní závěrečná zkouška)

V druhé polovině roku (v letním semestru) jsem spíše už jen dodělával detaily na BP, a hlavně sepisoval dokumentaci. Tak jak jsem si vyhrál v zimním semestru s implementací BP, tak v letním jsem si pro změnu vyhrál s dokumentací. Celkové úsilí, co jsem investoval do BP se opravdu vyplatilo, neboť mi bylo jak od vedoucího (Ing. Jiří Hynek) tak od oponenta navržena známka A. Bakalářská práce je dostupná na stránkách VUT FIT.

Již od února jsem si začal vypracovávat otázky ke státní zkoušce a také se je začal pomalu učit. Vše jsem si rozvrhl tak, abych měl dostatek času se vše co možná nejlépe naučit a zároveň abych měl i dost času na případné zopakování. Ke státní závěrečné zkoušce je třeba se naučit 40 otázek, které reprezentují téměř veškeré studium na vysoké škole. I když se u otázek nezachází moc do hloubky, přesto je učiva velké množství. Mnoho látky je třeba se učit znovu, protože za tu dobu studia se to prostě zapomene. Nicméně i s tím jsem počítal, takže ke státní zkoušce jsem šel co možná nejlépe připraven. Zhruba 14 dní před samotnými zkouškami jsme dostali přiřazenou komisi a časový rozpis, který den a čas přijdeme na řadu.

S komisí jsem byl víceméně spokojen, a tak jsem 15. června šel ke státnicím. V rozpisu jsem byl ten den až úplně poslední, takže jsem přijít na řadu někdy kolem 14 hodiny. Pro mě to byl asi největší problém, protože jsem to chtěl mít co nejdříve za sebou, a to čekání bylo ubíjející. Navíc kvůli zdržení jsem přišel na řadu až někdy kolem 16 hodiny. Po vstupu do místnosti jsem se představil a hned jsem přistoupil k prezentaci své BP. Prezentaci jsem měl perfektně naučenou. Nervozitu jsem pociťoval, ale nebylo to nic hrozného. Avšak asi v polovině prezentace mi tak nehorázně vyschlo v krku, že jsem na chvíli musel přestat a pořádně polknout, jinak bych nemohl pokračovat. Po odprezentování byly přečteny posudky a následovalo několik málo otázek k samotné BP. V podstatě se mě neptali na nic ohledně implementace a spíš je zajímalo, zda by bylo možné na této službě nějak vydělat. Takže v podstatě to byla taková přátelská rozprava na téma „co kdyby“. Následovala ústní část a přidělení otázky. Mým zkoušejícím byl Doc. Dr. Ing. Jan Černocký a otázka byla diskrétní signály a systémy (vybrat metodu a popsat). Trochu mě zamrazilo, protože jsem se soustředil hlavně na spojité, ale věděl jsem, že popisované vzorce jsou velice podobné. Vybral jsem si tedy diskrétní fourierovu transformaci. Něco jsem řekl, něco ze mě musel tahat ale ve výsledku jsem zodpověděl vše co po mě chtěl. Poslali mě za dveře a já si jen oddych. Ani ne za půl minuty už mě zvali zpět a docent Černocký mi gratuloval, že jsem to udělal. Bakalářská práce se jim moc líbila, na druhou stranu ta ústní část byla slabší, takže bakalářku za A, ústní za D a celkově C. Tím jsem završil bakalářské studium na VUT FIT. Byly to perné roky, ale zvládl jsem to.

Rozhod jsem se ve studiu pokračovat i na navazujícím magisterském oboru (Informační systémy), na který jsem se dostal bez přijímaček, neboť jsem se vešel do požadovaného průměru.